Do veřejné diskuse se s pravidelností vrací téma nakládání s městským majetkem a nezřídka dochází k velmi emotivním reakcím ze všech stran. Není se čemu divit. Při pohledu na stav některých objektů ve vlastnictví města si mnozí pokládají otázku, jestli by nebylo lepší jejich provoz nebo dokonce vlastnictví svěřit do rukou soukromých subjektů. V protikladu k tomu stojí názorová linie, která vnímá pronájmy a prodeje majetku města jako něco nekalého. Oba tyto pohledy stojí na reálných zkušenostech, přesto ale není dobré je zobecňovat a používat jako univerzální řešení.
Hledání udržitelného přístupu ke správě majetku, který by vycházel z analýzy dostupných dat, by mělo být prioritou. Bohužel, město jako by na tento proces rezignovalo. Postupně se stává normou řešit pouze jednotlivé havarijní nebo téměř havarijní stavy, kdy se řešení bez jakékoliv vize dají poměrně snadno obhájit právě onou potřebou jednat rychle. Souběžně s tím dále probíhají prodeje dlouhodobého majetku, který ve většině případů nemá významnou strategickou hodnotu pro rozvoj města, ale přesto je to nezanedbatelný zdroj finančních prostředků. Od roku 2014 získalo město prodejem dlouhodobého majetku více než 250 milionů Kč (příjmy z pronájmů za stejné období činí téměř 230 mil. Kč). Na jedné straně tedy zachraňujeme, ale bez vize, a na straně druhé čerpáme do rozpočtů prostředky ze zdroje, který není bezedný. V mnoha ohledech se tento postup může jevit jako nutný, nebo nevyhnutelný, ale myslím, že je zcela zřejmé, že k nastavení pozitivního trendu rozvoje města je potřeba aktivnější a odvážnější přístup.
Město se potýká se značnými obtížemi ve všech úrovních nakládání s majetkem. Věřím, že v mnoha případech je vhodné, aby správu a provoz zajišťoval soukromý sektor. Co ale v žádném případě nemůže zastat nikdo jiný než město, je hledání funkční náplně městských objektů. Týká se to především objektů, které nemají potenciál generovat zisk, ale mohou, nebo měly by přispívat k prosperitě města jako celku. Dlouhodobě a více či méně neúspěšně město řeší funkční náplň Císařských a Alžbětiných lázní, Vřídelní kolonády, letního kina. V poslední době se do popředí dostává také téma městských bytů, ať už ve smyslu tzv. startovacích, nebo jako benefit pro zaměstnance městských společností, které bojují s nedostatkem pracovních sil. Pozornost také přitáhl prodej prostoru, kde je provozována soukromá školka. Všechny tyto příklady spojuje jeden společný znak. Nezapadají do žádné oficiální strategie, kterou by prosazovalo současné vedení. Přitom právě vzájemné vazby jednotlivých řešení jsou tím, co rozhoduje o jejich dlouhodobém přínosu.
Článek vyšel ve zkrácené podobě v Karlovarských radničních listech - 12/2019
<hr />